Focus on hunter

Seznamte se s bratry Shermantinovými

Brad a Gifford Shermantinovi jsou bratři, kteří žijí v Cantonu ve státě Georgia. Přečtěte si o jejich zkušenostech, koníčcích, účasti na charitativním běhu „Run for Erin“ a zjistěte, jaké rady mohou dát dalším lidem žijícím s Hunterovým syndromem.

Mohli by jste se podělit o svoji zkušenost s Hunterovým syndromem?

Brad: Můj celkový zdravotní stav je dobrý. Většinu svého dne trávím surfováním na internetu a sledováním televize.

Gifford: S některými věcmi potřebuji trochu pomoci, jako například s oblékáním ponožek nebo s braním věcí, které leží nad úrovní mé hlavy. Jinak ale dokážu skoro všechno, co potřebuji. Pracuji jako pokladní v obchodě s potravinami. Tato práce vyžaduje hodně natahování pro věci a zdvihání, ale v obchodě to pro mě téměř dokonale uzpůsobili. Abych se mohl stát pokladním, postavili pro mě platformu. Už tam pracuji víc než sedm let. Jinak jsem mnoha zdravotními problémy netrpěl, až na ušní infekce. Neužívám pravidelně žádné léky na předpis.

Co děláš rád ve volném čase?

Brad: Rád surfuji na internetu.

Gifford:Ve volném čase rád hraji poker. Už se tomu věnuji tři roky. Obvykle hraji čtyři až pět večerů týdně. Také rád sleduji fotbal, hlavně ten profesionální. Fandím týmu Dallas Cowboys.

Můžete nám říci o své zkušenosti s účastí na charitativním běhu „Run for Erin“?

Brad: Pomáhal jsem katolické skupině Kolumbových rytířů vést stánek s hamburgery a hotdogy pro lidi, kteří dokončili běh.

Gifford: Při běhu se velmi bavím, ačkoli tam pomáhám. Jsem rád se všemi těmi lidmi, kteří přijdou. Ohromuje mě, kolik lidí se na této akci ukáže. Musím ocenit, co Erinova rodina dělá pro šíření informací. Lidé se dozvídají o Hunterově nemoci a poznávají, jak zničující může být. Čím více lidí to bude vědět, tím lépe.

O jakou jednu zkušenost byste se chtěli podělit s mladšími chlapci s Hunterovým syndromem?

Brad: Život s Hunterovým syndromem je pouze o přizpůsobení se vašim omezením. Můžete žít tak normální život, jak jen budete chtít.

Gifford: Mým jediným vzkazem je, abyste byli sami sebou. Nevnímejte se jako byste byli nějak odlišní. Možná budete tu a tam potřebovat pomoci, ale žít můžete jen takový život, jaký uvěříte, že mít můžete.